I Bez Lásky Se Dá Žít

Ve volném čase rád píšu. Bohužel vzhledem k mému zaměstnání už nemám tolik času jako dříve. Moc bych si přál, abych měl opět čas a energii trávit celé večery a noci ťukáním do klávesnice a vymýšlení příběhů za pochodu. Zatímco se většinou soustředím na své myšlenky při absolutním tichu, ve chvílích, kdy potřebuji pro své texty jistý emocionální podkres, poslouchám při psaní takovou hudbu, kde se zásadně nezpívá. Většinou jde o vážnou hudbu, nebo soundtracky z filmů a seriálů.

Andy Hargrave: Relic of Novgorod – jeden z příkladů, co poslouchám při dlouhých bdělých nocích

V roce 2020 jsem se zúčastnil roční autorské výzvy, spočívající v tom, že každý měsíc bylo vyhlášeno téma a já jsem musel s několika dalšími účastníky napsat povídku nejen na stanovené téma, ale i žánr. Bohužel jsem výzvu nedokončil což mě doteď mrzí. Napsal jsem jen několik povídek, které nyní hnijí na mém kusu digitálního mráčku.

Je to obrovská škoda. Některá díla, co jsem vytvořil, mají potenciál. Potřebují jen menší vylepšení a opravy. Nejvíce jsem hrdý na svůj fantasy příběh, který jsem psal v době, kdy jsem si osobně procházel velkou krizí.

V textu jsou části, jež nejsou zrovna vhodné a někdo by si mohl myslet, že jsou poněkud kontroverzní. To je ale problém dnešní doby. Všichni jsou strašně zranitelní a každý se snadno urazí. Ve smyšleném textu nejde o to, že hrdina nebo záporná postava porušuje pravidla stanovená společností. Chovat se podle společenských norem je povinnost v reálném životě, nikoliv ve smyšlených příbězích! Naopak autoři ve svých literárních dílech popouštějí hranice své představivosti a vymýšlejí zcela něco nového. Znám několik autorů, kteří napsali nejednu knihu. Jsem si jistý, že by se mnou souhlasili.

Vzhledem k tomu, že Klub blogerů vyhlásil na měsíc březen 2024 téma „čtení/psaní“, domnívám se, že se jedná o skvělou příležitost, abych jedno své dílo z výzvy znova oprášil a sdílel do internetového rybníka.

Pokračování textu I Bez Lásky Se Dá Žít

Neznámí Tvůrci, Povstaňte!

Tento příspěvek je věnován mladému muži, kterého jsem měl štěstí poznat, a u kterého se domnívám, že by si zasloužil více pozornosti.

Mohu se mýlit, ale mám pocit, že se umělcům na sociálních sítích nevěnuje příliš velká pozornost. Lidé upírají svůj zrak na bizarní a mnohdy stupidní obsah, ale před něčím, co mohou obdivovat zavírají oči. Zamyslel jsem se nad tímto tématem a k mému štěstí jsem poznal někoho, kdo mi byl schopný vysvětlit, proč tomu tak může být.

Instagram je zvláštní místo. Sociální síť, jejíchž obsahem jsou příspěvky o tom, jak úžasný život lidé mají, ačkoliv to mnohdy bývá právě naopak. Pro mnohé je to zase šikovný marketingový nástroj, jak zbohatnout, nebo propagovat svou tvorbu. Mezi influencery je Instagram mocný prostředek, jak zbohatnout díky promování všelijakých produktů od firem mezi své oddané sledující.

Čas od času se ale objeví někdo, komu naopak nezáleží na finančním obnosu. Nepropaguje svá díla pro peníze. Dělá něco, co ho baví a neohlíží se na názory ostatních. Právě profil někoho takového mi tato sociální síť před pár lety navrhla ke sledování. Takřka ihned mou pozornost upoutaly obdivuhodné obrazy, které tento mladý umělec maluje. Má svůj styl, smysl pro humor a poměrně úspěšně se snaží obě vlastnosti zakomponovat do svých děl.

Pokračování textu Neznámí Tvůrci, Povstaňte!

Počítačoví Antitalenti

Pracovat v roli IT supporťáka může znít jako jednoduchá práce. V podstatě jde jen o pomáhání uživatelům a řešení jejich technických potíží. Jak jde čas, postupně se dozvídáte, že to není tak pohodový job, jak jste si zprvu mysleli.

Říká se, že pracovat v oboru informačních technologií musí lukrativní a vzrušující povolání. Něco na tom je, ale zároveň, tak jako každé zaměstnání, i toto povolání má své stinné stránky. Na začátek je nutno dodat, že oblast informačních technologií je obrovské spektrum. Někdo může být:

  • Síťový inženýr – zodpovídá za funkční připojení k internetu, provádí údržby a modernizace síťových řešení
  • Web developer – navrhuje a vytváří webové stránky
  • IT support – ten, který s vámi po telefonu či chatu řeší třeba nefunkční tiskárnu, nebo vám řekne, abyste restartovali počítač.

Pracovat jako IT support pro firmy nebo korporáty může být ideální odrazový můstek k bezva práci v informačních technologiích. Ovšem za cenu psychické újmy, a ne příliš dobrého platu (alespoň ze začátku). Možná svou roli sehraje i lehčí ztráta víry v lidstvo.

O rozdílech v podoborech v informačních technologií jsem se již zabýval v článku „Jsem ajťák“.

Naivita ze mě opadla rychle

V roce 2019 jsem se neplánovaně stal IT supporťákem. Od té doby jsem nastřádal velké množství zkušeností, vyřešil doslova stovky různých technických potíží a naučil se kontrolovat svůj slovník (a sebekontrolu).

Vzhledem k faktu, že jsem do stejné fabriky chodil coby student střední školy na praxi v IT, měl jsem představu, že budu dělat to samé. Vyděsilo mě, že budu muset držet pohotovosti a být na telefonu 24/7 po celý týden. Vadilo mi, že se musím účastnit porad a akcí, na které jsem neměl dostatek zkušeností ani praxe a musel jsem si nějakým způsobem poradit. Spoustu věcí jsem pokazil. Zvlášť na začátku. Bylo to však v důsledku, že jsem byl vhozen do úkolů bez řádného proškolení. Lze říct, že jsem byl jako ryba na souši, co se musela naučit přežít a skonání nepřipadalo v úvahu.

Veškeré překážky nebyly nic v porovnání s tím, že jsem se dozvěděl, že někteří uživatelé nejsou příliš technicky zdatní. Většinou vůbec. Mnohokrát mi v hlavě rotovala myšlenka, jak je vůbec možné, že je korporát přijal, když neumí ani základy s počítačem.

Korporát a různé postupy všechny lidi nutí slušně vystupovat a mluvit diplomaticky. Jinými slovy vystupovat profesionálně. To mi ze začátku dělalo obrovský problém a můj nadřízený mě za to několikrát káral. Musel jsem pochopit, že s lidmi je třeba mnohdy jednat v rukavičkách, protože si mohou stěžovat svým manažerům. Zvláště v případě, že tito lidé jsou zákazníci a já pro ně pracuji jako kontraktor – zaměstnanec jiné firmy. Nikdy není příjemné být na meetingu, kde je nutné se zodpovídat ze svých činů, i když celý incident byla vina někoho jiného. I tak jsem z celého incidentu vyšel jako ten zlý a zákazník jako hodný. A proč? Protože zákazník má vždy pravdu!

Abych se vrátil k tématu, za ta léta jsem se setkal s mnoha podivnými požadavky a problémy. Uživatelé, obzvlášť techničtí antitalenti, mají často pokřivený pohled na počítače, telefony a všeho co se chytrých robotů týká. Vedle standardních problémů s počítači jsou právě tiskárny největším nepřítelem. Nejen uživatelů, ale i techniků.

Pokračování textu Počítačoví Antitalenti