Neznámí Tvůrci, Povstaňte!

Tento příspěvek je věnován mladému muži, kterého jsem měl štěstí poznat, a u kterého se domnívám, že by si zasloužil více pozornosti.

Mohu se mýlit, ale mám pocit, že se umělcům na sociálních sítích nevěnuje příliš velká pozornost. Lidé upírají svůj zrak na bizarní a mnohdy stupidní obsah, ale před něčím, co mohou obdivovat zavírají oči. Zamyslel jsem se nad tímto tématem a k mému štěstí jsem poznal někoho, kdo mi byl schopný vysvětlit, proč tomu tak může být.

Instagram je zvláštní místo. Sociální síť, jejíchž obsahem jsou příspěvky o tom, jak úžasný život lidé mají, ačkoliv to mnohdy bývá právě naopak. Pro mnohé je to zase šikovný marketingový nástroj, jak zbohatnout, nebo propagovat svou tvorbu. Mezi influencery je Instagram mocný prostředek, jak zbohatnout díky promování všelijakých produktů od firem mezi své oddané sledující.

Čas od času se ale objeví někdo, komu naopak nezáleží na finančním obnosu. Nepropaguje svá díla pro peníze. Dělá něco, co ho baví a neohlíží se na názory ostatních. Právě profil někoho takového mi tato sociální síť před pár lety navrhla ke sledování. Takřka ihned mou pozornost upoutaly obdivuhodné obrazy, které tento mladý umělec maluje. Má svůj styl, smysl pro humor a poměrně úspěšně se snaží obě vlastnosti zakomponovat do svých děl.

Radim Miláček mi nic nezaplatil. Nepožádal mě, abych mu udělal reklamu. Nechtěl po mně vůbec nic. Právě naopak. Jako důkaz své vůle jsem Radimovi přispěl do kasičky zakoupením jednoho z jeho nejstarších děl, po kterém jsem pokukoval na jeho profilu už dlouho. Ačkoliv jsem si dílo nemohl ponechat, neboť bylo určeno mému kamarádovi na oslavu nového a zároveň prvního bydlení, přemýšlím, že bych si u něj odkoupil další povedené dílo. Takové dílo, jež je nasáklé časem, které na něm strávil, talentem, originalitou, a především humorem. Následná konverzace o několika tématech u kávy (v mém případě u horké čokolády) ve mně zanechala příjemnou vzpomínku.

Kromě samotné tvorby se mi líbí jeho smysl pro humor, koníčky a zájmy. Mimo jiné sdílíme vášeň pro jisté devadesátkové seriály, na které dnes už takřka nikdo nevzpomene. Dovolím si tvrdit, že kdybychom se poznali o něco lépe, věřím, že by se z nás stali dobří přátelé.

Považuji za poctu, že jsem měl příležitost se s Radimem setkat a popovídat si. Dozvěděl jsem se mnohé. Jakým stylem maluje své obrazy. Jak dlouho mu celé dílo trvá vytvořit. Kde bere inspiraci. Jak by rád uspořádal výstavu, na kterou bych byl srdečně zván. Nebo dokonce jaké požadavky dostává od potencionálních zájemců o jeho schopnosti a jak jeho díla občas končí.

Mrzí mě, že se občas stane, že jeho obrazy končí v popelnici, poškozené nedbalým zacházením, nebo jakkoliv jinak pošpiněné. Mrzí mě, že nemá zájem o vyšší publicitu, ačkoliv by si ji podle mého osobního názoru zasloužil. Sám jsem tvůrce. I když nemaluji obrazy, nebo nekreslím, píšu texty, takže si moc dobře dokážu představit, že každý tvůrce, ať už čehokoliv, potřebuje nějakým způsobem „vyventilovat“ své nápady a chuť tvořit.

Vždy autora potěší, když ze svého talentu dokáže vytěžit i nějakou korunu. Koneckonců v dnešní době není nic zadarmo. Nikdy není dobré plýtvat svým talentem pro bezděčné lidi, kteří si schopností druhých nedokážou vážit. Dokonce mě prolítlo hlavou, že bych svému novému kamarádovi nabídl pomocnou ruku, pokud by o ni požádal.

Debata o všem možném i nemožném

Ačkoliv jsem se s Radimem bavil o mnoha tématech, hodně jsem se zajímal o zákulisí jeho tvorby. Dovolil jsem mu položit pár otázek týkající se malování, plánů do budoucna a pohledu na umění na sociálních sítích.

  • Tvé obrazy vypadají takřka realisticky. Jak ses naučil tak detailně malovat a jak dlouho ti zabere práce na jednom obrazu?

Především děkuji za poklonu. Osobně si myslím, že co se týče realistického zobrazení, tak mám ještě určitě obrovské mezery. Vlastně se o nějakou hyperealističnost ve své aktuální tvorbě ani nesnažím. Všechnu mouplátnovou tvorbu jsem dělal především za pomoci akrylových fixů značky Molotow a specialitou těchto fixů je to, že se mezi sebou celkem těžko míchají barvy.

Ne že by to míchání nebylo možné, nicméně namíchat barvu a naplnit fixu je pro mě příliš pracné. Jsem tedy při malbě omezený pouze na 48 základních barevných odstínů (samozřejmě existuje spousty limitek, takže ta škála už je trochu širší, ale 48 je základ) a s tím pracuji.

Moje díla nikdy nebudou vypadat jako fotografie, a tak tam zůstává díky tomu velký prostor pro fantazii. U obrazů, nejen u těch mých, asi obecně platí, že čím více času na plátně strávíš, tím více detailní bude. Aktuálně trávím na plátně vždy zhruba 15 – 20 hodin. Maximum mám řekl bych nějakých 40 až 45 hodin.

Jinak kresbu jsem se nikde neučil, jisté náznaky umění máme v rodině, takže jsem to asi podědil. Více jsem se malbě začal věnovat až ve volném čase během vysoké školy. Důležitý faktor pro každého, kdo by se tomu chtěl trochu více věnovat, je trpělivost.

  • Kde bereš inspiraci?

Inspirace je zajímavá věc. Občas mě nějaké plátno napadne ve spojení s nějakým aktuálním problémem. Někdy je to špatná nálada, někdy nějaké neštěstí v životě. Někdy je to prostě jen z dlouhé chvíle. Často dostávám nápady na obrazy večer než usnu. Někdy se nechám inspirovat jiným umělcem: třeba na Instagramu. Někdy se mi něco prostě líbí a je to jen čistý zájem vidět onu věc na plátně.

  • Tak jako každý umělec, tak i ty se do své tvorby snažíš dát „kus sebe“. Co to přesně znamená – tedy jak to lze ve tvém případě poznat?

Mou tvorbu obecně spojují barvy, minimum stínování a těžké silné přechody. Jsem velký puntičkář, ale ne zas tak velký, takže se občas stane, že je na malbě vidět náčrtová tužka, nebo že je větší plocha vybarvovaná fixou a není to jeden hladký povrch. To ale k práci s fixami prostě patří. Často pracuji s populárními motivy.

  • Malováním obrazů se snažíš ze sebe „dostat“ nápad a kreativního ducha, nebo se jedná čistě o hobby?

Je to tak na pomezí. Začínal jsem se malbě více věnovat na vysoké škole. Tehdy jsem toho měl trochu moc a potřeboval jsem nějaký únik od reality, a tak jsem začal tvořit. Zároveň jsem měl v pokoji čtyři holé zdi a plnou hlavu nápadů, které by na plátně vypadaly skvěle. Tak jsem se do toho pustil. Momentálně je to primárně o relaxu. Baví mě nadšené obličeje ostatních, když vidí moje dílo – to mě nabijí další inspirací.

  • Když dokončíš obraz, co obvykle pociťuješ? A když začneš mít o svém díle pochyby, snažíš se jej nějakým způsobem opravit, nebo začneš od začátku?

Když pracuji na obraze, případně krátce po jeho dokončení, tak si ho v první řadě vystavím na stojan a pár dní ho nechám být a chodím kolem něj. Pokud mám tendenci stále se k němu vracet pohledem, tak je to správně. Obvykle si ten pocit po dokončení užívám, protože se nemůžu dočkat chvíle, kdy budu moci svoje dílo někomu ukázat. Asi jsem, co se týče umění, v jistým smyslu trochu exhibicionista.

Nebudu však lhát, někdy si člověk ukousne trochu větší sousto a na obraze potom stráví desítky hodin. To se už ke konci pojí s finálním pocitem úlevy. Opravy obrazů jsou to nejhorší co člověk může udělat. U mě osobně platí, že jakákoliv oprava obrazu směřuje k propasti. Občas se stane, že celé plátno přemaluji černou a začnu od začátku.

  • Máš nějakou online prezentaci svých děl, které bys rád prodal?

Aktuálně svoji tvorbu prezentuji pouze na svém instagramovém profilu. V procesu je online web galerie, kde bych rád vystavil svou kompletní tvorbu. Hodně děl už doma nemám, protože často visí u jiných majitelů. Ovšem na webu by potom měly být k vidění všechny, včetně ceny a informací ke koupi, pokud by o nějaké „volňásky“ měl někdo zájem.

  • Hodláš v budoucnu uspořádat galerii tvých obrazů? Pokud ano, kdy bys rád výstavu uskutečnil? A jaké by bylo téma? Mohli by si případní zájemci tvé obrazy odkoupit?

Určitě to v hlavě mám. Nikdy jsem výstavu/exhibici nedělal, nicméně netvrdím, že to není tak trochu můj nesplněný sen.  Aktuálně na jedné sérii pro výstavu už pracuji. Je velice pravděpodobné, že by moje první výstava mohla spatřit světlo světa ještě v roce 2024.

Co se týče tématu, tak z mé aktuální tvorby je to trochu znatelné. Prozatím bych to nerad zveřejňoval. Každopádně výstava bude prodejní a její výtěžek půjde z části na dobročinné účely.

  • Jak bys poznal svou velkou příležitost, která by tě motivovala se svému koníčku věnovat naplno?

Pro mě osobně by to byl asi větší zájem o má díla. Chodím do práce jako každý člověk. Trávím v ní standardní počet hodin jako každý jiný, a tak na tvorbu už moc času nezbývá. Do práce chodím primárně vydělávat peníze, abych měl kde bydlet a co jíst. Takže by asi stačilo, kdyby mi moje tvorba dokázala tyto náklady pokrýt. Pak bych se malování mile rád věnoval na profesionální úrovni. Je možné, že dalším krokem může být právě výstava, abych se mohl věnovat své tvorbě o něco víc.

  • Myslíš, že by si umělci (malíři, skladatelé, autoři atd. ) zasloužili na sociálních sítích víc pozornosti?

Sociální sítě dnes už fungují dost intuitivně. Umělá inteligence a algoritmy jsou vysoce pokročilé. Lze říci, že nabízí to, co aktuálně sleduješ. Já mám ve svém hledáčku dost umělců, kteří mě baví a inspirují. Ve svém navrhovaném obsahu, třeba na mém Instagramu, jsou téměř jen umělci. Je to tedy hodně individuální. Pokud to někoho zajímá, tak mu to Instagram sám nenápadně nabídne. Prostoru je tedy, řekl bych, dost.

  • Co bys vzkázal aspirujícím umělcům, kteří teprve sami sebe hledají a bojují se svými pracemi?

Dělejte co vás baví. Dělejte to pro sebe, ne pro ostatní. Dělejte věci, co vám dávají smysl. Pokud budete opravdu chtít a budete ve své umění věřit, ostatní si vás najdou. Nenechte nikým své tvoření znechutit. Krása umění spočívá v tom, že to co je pro někoho nevkusná patlanina, je pro někoho jiného mistrovské dílo.

Neznámí tvůrci, povstaňte!

Je mi líto, že se najde mnoho dalších tvůrců, kteří tvoří báječná díla (a nemusí se jednat pouze o obrazy), o kterých nikdo neví, nikdo je nezná a nedávají příliš znát svou přítomnost. Pakliže chtějí, hrají si na svém maličkém písečku v internetovém parku a ani jim příliš nesejde na tom, aby je někdo znal. Přáli by si, aby o jejich talentu publikum věděli, ale nemají čas, sílu nebo znalosti, jak toho docílit.

Jak bylo řečeno v rozhovoru, možná se vskutku jedná pouze o můj pocit. Sociální sítě mi nenabízí tak bohatý obsah zaměřený na umění, ačkoliv dobré kousky dokážu řádně ocenit. Myslím si, že bych se do této oblasti měl více ponořit.

Pointa je, že mi přijde hodně nespravedlivé, že velcí jedinci na sociálních sítí propagují vše jen aby získali co nejvíce peněz, kdežto se najdou tací, kteří na internet nesdílí nic škodlivého, nebo morálně špatného a nikdo o nich neví. Je obrovská škoda, že obecenstvo nemá ani páru o tvůrcích, kteří si zaslouží být viděni, ale neumí, nebo si nedokážou dupnout, aby se vetřeli do zraku publika.

Síla sociálních sítí

Pokud jde o sociální sítě, nejlepším způsobem, kde prezentovat svou tvorbu, je bez pochyby Instagram. Dále TikTok, YouTube, nebo DevianArt. Také se nabízí využití služeb s předplaceným obsahem: HeroHero (můžete mě tam sledovat, protože tam dávám prémiový obsah), Patreon, nebo dokonce OnlyFans, který zpočátku sloužil k podobným účelům jako zmiňované HeroHero nebo Patreon.

Nevýhodou těchto služeb je, že pokud nemáte fanouškovskou základnu, jen tak snadno neprorazíte. Vždy se rovněž hodí mít svůj vlastní web, kde nejenže můžete prezentovat obrazy, literární počiny či cokoliv jiného, ale také můžete prodávat bez toho, aby si síť vzala provizi.

Těžká nespravedlnost

Není žádným tajemstvím, že se vše lidem musí přinést na zlatém podnose, aby si něčeho všimli. A tím nemyslím pouze přes sociální sítě, nýbrž všeobecně. Každý tvůrce má právo na to být viděn. Případně i ze svého talentu něco získat. Proč lidé tak lpí na neoriginálním obsahu, zatímco jsou tací, kteří mají daleko originálnější nápady, vůli je zrealizovat do fyzické podoby, ale všichni je ignorují, nebo naopak jejich snažení odsoudí? V horším případě si jich všimne někdo, kdo jejich tvorbu zkopíruje, ze své perspektivy vylepší a slávu získá právě někdo jiný. Člověk tak ztratí motivaci cokoliv dělat.

Závist je všude…

Jak už jsem Radimovi říkal, nejlepší je si z negativní zpětné vazby nic nedělat, nebrat ji osobně a i nadále tvořit to v co věří a o čem je přesvědčený, že v jeho očích dělá správně. Jsem rád, že se na tomto výroku shodneme. Totéž říkám všem, kteří se o něco snaží. Nejen umělcům, ale i blogerům, youtuberům, těm dobrým influencerům atd. Každý má svůj názor a pohled. Nikdy se nelze zavděčit všem. Vždy se najdou zlí jednotlivci, kteří pouze závidí talent druhých, a tak se je svými mnohdy až vulgárními poznámkami snaží demotivovat a shodit. Tyto případy mi hodně připomínají starou pohádku o nesmrtelné tetě, Závisti.

A já říkám: nebuďte zalezlí v koutě jako Baby v Hříšném tanci. Vyjděte na pódium a rozbalte to. Ukažte, že ve vás něco je, a že si zasloužíte uznání. Nenechávejte záři reflektorů těm, kteří jen kopírují druhé, Nebojte se! Riskujte!

2 komentáře u „Neznámí Tvůrci, Povstaňte!“

  1. Největší problém asi je, že takový umělec ani pořádně neví, jak porazit se svou tvorbou. Jak jí víc dostat mezi lidi. A někdy ani mnozí z nich nemají dost sebevědomí na to, aby je třeba jen napadlo, že by se jim něco podobného mohlo podvést.
    A to je možná důvod, proč asi nikdy nevydám své básně, i když už jich mám napsáno tolik, že by to dalo dohromady možná dvě sbírky.
    Od toho Radima se mi nejvíc líbí ta panda. Ale i ta barevná kočka je moc hezká.

    1. Sebevědomí, možný strach z popularity, neznalost současných trendů nutných k tomu, aby se člověk zviditelnil apod. Je to obrovská škoda. Říká se, že každé zboží má svého kupce. Domnívám se, že aby někdo získal něco ze svých prací, je důležité cílit na ty správné lidi, a hlavně se nebát. Věřím, že tvé básně by si také našly správnou cílovku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *