Věřím V Nadpřirozeno

Po sérii incidentů, které se mi přihodily a zhlédnutí několika desítek autentických videí paranormálních jevů jsem došel k závěru, že bych měl přehodnotit svůj názor na tuto oblast. Rád bych vám vysvětlil, co jsem pochytil ohledně projevování duchů, jejich oblíbených činností a také vám povyprávím, jaké s nimi mám zkušenosti.

Na duchy a jiné nadpřirozené jevy jsem nikdy moc nevěřil. Vždy jsem si myslel, že vše má své logické nebo vědecké vysvětlení. Ovšem do té doby, než jsem objevil YouTube kanál s názvem „BizzareBub“. Jediný autentický kanál, jehož obsahem jsou paranormální videa, který znám. Strávil jsem hodiny sledováním všech videí na tomto kanále a byl jsem nucen přehodnotit své přesvědčení o tom, že duchové a paranormální jevy neexistují. Také k tomu přispěly svou měrou incidenty, které jsem v průběhu minulých let zažil, ale tehdy jsem jim nepřikládal žádný význam. Dnes vím, že tyto incidenty nebyly jen krátkodobé pomatení mých smyslů, ale něco víc.

Na základě pozorování záznamů z videokamer, videoreportů z prozkoumávání opuštěných budov v pozdních hodinách, nebo sledováním videí pořízených za úplně jiným účelem, jsem si dokázal udělat svůj obrázek, jací duchové v podstatě jsou. U téměř všech případů jsou behaviorální aspekty duchů takřka stejné.

Jak se duch projevuje?

Jako malé děti jsme si mysleli, že duchové vypadají jako transparentní nehumanoidní bytosti, které se vznáší podobně jako mráček na obloze. Televize a rodiče nám vštěpovaly do hlavy, že jsou přátelští a nic nám neudělají, ačkoliv přirozeně je zde důvod se bát. Představa mít bubáka pod postelí, který vyleze vždy, když usneme, nebo jsme otočeni na druhou stranu, není nikdy příjemná. V dospělosti, kdy jsme už vyzrálejší, je tato představa i nadále nesnesitelná. Tato mylná přesvědčení byla však omyl!

Podle videí, co jsem viděl, se přízraky nejčastěji manifestují jako temné stíny, které pozorují živé někde v pozadí a z dohledu. Stydlivě a blesknutím oka se vypaří kdykoliv mohou být spatřeny. Také jsem viděl bledé bytosti, jež měly podivně znetvořený obličej, nebo naopak obličej neměly žádný. Nejvíce mě vyděsil pohled na vysokého Ježíše, který okupoval kuchyni v jedné domácnosti.

Za žádných okolností si nepřejte setkání s tzv. skinwalkerem. Skinwalker má být údajně čaroděj nebo čarodějka v těle nějakého zvířete. Jsem přesvědčený, že i duchové se mohou proměnit na zvíře, nebo jen předstírat zvířecí zvuky a přitom i nadále vypadat jako znetvořený člověk. Podívejte se na záznam, ve kterém žena zachytila podivnou hlavu, která vydávala kočičí zvuky v naději, že žena otevře dveře a pozve ji tím k sobě domů.

Zdroj: BizzareBub – Scary Comp V77

Malé holčičky (i kluci) si rády hrají s panenkami. Češou jim vlásky, pořádají čajové dýchánky, seznamují je s dalšími panenkami. Na představivosti není nic špatného. Problém nastává, když se panenky začnou samy od sebe hýbat i přestože v sobě nemají zabudované mechanické součásti.

Sledováním videí paranormálních aktivit, a to nejen na kanále BizzareBub, jsem zjistil, že panenky a sochy mohou být dalšími nástroji, jak se manifestovat.

Schopnosti přízraků jsou velice omezené. Kromě nepatřičného sledování živých lidí, nebo stání několik minut až hodin na jednom místě, se baví shazováním věcí – což je jasná známka poltergeista, nebo hraní si s dveřmi. Mohou až agresivně bušit na dveře, mohou je neustále otevírat a zavírat, či s nimi třískat.

Pokud se vám někdy něco takového přihodí a vy přes kukátko nebo prosklené tabulky neuvidíte na druhé straně nikoho, za žádnou cenu dveře neotevírejte. Toto je první a nejvíce důležité pravidlo, které si musíte v tomto případě pamatovat. Pokuste se potřebu otevřít dveře ignorovat. Nasaďte si sluchátka, nebo zesilte hudbu v pokoji a nijak nereagujte na dveře, co odolávají útoku neviditelné bytosti. V případě, že byste dveře otevřeli, nevědomky byste tak pozvali – ať už by to bylo cokoliv – k sobě domů. Následně by bylo opravdu obtížné bytost vykázat. Nejsnažším řešením by bylo se pak odstěhovat. To by vám ale i tak nedalo garanci toho, že vás nechtěná entita nenásleduje.

Lidské oko nezachytí vše

Díky všem digitálním záznamům a fotografiím nebylo těžké dojít k závěru, že lidské oko a smysly nezachytí naprosto vše. Z nutkavého pocitu experimentovat, a hlavně ze zvědavosti, jsem si pořídil bezpečnostní kameru, kterou jsem měl v úmyslu postavit do pokoje domu, kde dříve žila má babička s dědou. Moji rodiče se z nějakého důvodu rozhodli, že urny předků ponechají v tomto domě namísto toho, aby byli na hřbitově.

Tento plán, který spočíval v tom, že do pokoje položím kameru a nechám ji nahrávat 24 hodin denně selhal v okamžiku, když jsem zjistil, že pro její funkčnost je třeba mít k dispozici WiFi bezdrátové připojení. Naneštěstí v domě internetové připojení není a nikdy nebylo. Mohl jsem kameru připojit na hotspot, ale svůj telefon potřebuji na denní bázi. Experiment tedy skončil dříve než začal.

Kamera nyní chrání svého majitele – mě a můj byt. Občas, když jsem v práci, dostanu na telefon podivné hlášení, že se u mě doma něco pohnulo. Po zhlédnutí záznamu se vždy dopátrám k závěru, že se lehce změnilo denní světlo. Kromě víkendů nechávám kameru zachytávat jakýkoliv pohyb. Dbám přitom také na to, aby v noci byla aktivní neustále. Díky mé chytré asistence Alexis, která kameru zapíná, jsem si jistý, že nikdy nezapomenu přístroj aktivovat.

Bezpečnostní kamera není jediné zařízení, které dokáže zachytit co lidské oko nedokáže. Fotoaparáty v mobilních telefonech, digitální foťáky, dětské monitory – na záznamech z těchto přístrojů můžete kdykoliv objevit něco z čeho se vám zježí vlasy na hlavě. Stačí dávat jen dobrý pozor a sledovat každý detail záznamu.

Proč tomu tak je?

Hledal jsem potencionální vysvětlení v čem se kamera liší od našeho oka. Pakliže jsem to správně pochopil, elektronická kamera má daleko lepší a konstantní rozlišení, nabízí větší a dynamický rozsah a mimo jiné trpí mnohem méně chromatickou aberací, což je běžný problém čoček. K chromatické aberaci dochází, když jsou barvy nesprávně lámány (ohýbány) čočkou, což má za následek nesoulad v ohnisku, kde se barvy nekombinují tak, jak by měly.

Jednoduše řečeno, samotné oko neustále skenuje prostor kolem ve vysokém rozlišení, aby mozek mohl vytvořit obraz toho, co je kolem něj.

Spirituální tabulka není hra!

Slyšeli jste někdy o tzv. „ouija“ tabulce? Také se ji říká spirituální tabulka. Jedná se o dřevěnou desku s planžetou, která má sloužit jako společenská hra a zároveň jako spirituální pomůcka. Na povrchu desky jsou vyznačena písmena a číslice, slova „ano“ a „ne“ a slovo „sbohem“ v dolní části. Pomocí planžety ve tvaru slzy se dva a více lidí pohybují po desce v domnění, že takto navážou kontakt s neživými.

Bohužel až příliš mnoho lidí si neuvědomuje, že tabulka není jen neškodná hra, ale i prokletí, co se s nimi může táhnout velice dlouho. Existuje neskutečné množství příběhů o tom, jak lidem tabulka spíše uškodila, než dala. A proč? Ke spirituální tabulce by se mělo přistupovat s respektem k duchovnu, a především je nutné si nastudovat několik pravidel, což je často opomíjeno. Právě tak dochází k nechtěným incidentům, jež lidi vystraší do morku kostí.

O jaká pravidla se jedná?

  1. Vyvolávání duchů by nikdy nemělo být prováděno jedním člověkem. Ouija tabulka je oficiálně brána jako společenská hra. Z tohoto důvodu se toho držte. Hrajte v minimálně dvou lidech a maximálně deseti. Nikdy se neúčastněte hry, pokud je vám to nepříjemné, prostě nechcete, jste nemocní nebo nějak zranitelní a vždy hrajte jen s lidmi, kterým důvěřujete.
  2. Výběr místa, kde budete hrát, je klíčový. Za žádných okolností nikdy nehrajte u sebe doma! Důvod asi nemusím zmiňovat. Vyberte si neutrální místo, které před začátkem seance řádně připravte. Očistěte prostor vonnou tyčinkou nebo kadidlem a zapalte svíčky. V případě, že budete navazovat seanci venku, vytvořte ohniště. To pak můžete použít ke spálení tabulky.
  3. Podobně jako upíři jsou alergičtí na česnek, každý účastník by se měl chránit před případnou negativní energií tak, že by měl mít na sobě amulet nebo talisman.
  4. Všichni účastníci hry by měli sedět kolem desky a oběma rukama by se měli planžety jemně dotýkat ukazovákem a prostředníkem.
  5. Kolektivně myslete na jednoho ducha, kterého chcete přivolat a snažte udržet koncentraci. Nemluvte přes sebe, nevytvářejte chaos a držte se jediného cíle.
  6. V okamžiku, kdy navážete kontakt pokládejte přímé a jednoduché otázky. Nikdy se neptejte na nesmyslné a nelogické věci a berte seanci se vší vážností. Rovněž byste neměli pokládat otázky osobního charakteru: mohly by způsobit nechtěné konflikty mezi účastníky.
  7. Zásadním pravidlem je po ukončení seance ducha odvolat. V opačném případě by vás mohl sledovat a strašit vás, což si nikdo nepřeje. Jakmile si budete přát seanci ukončit, rozlučte se s ním slovem „Sbohem“ a planžetu přeneste na stejnojmenné slovo nebo na „Good bye“. Místnost je pak třeba vyčistit bílou šalvějí a desku zakrýt, uzavřít a schovat. Nikdy ji nenechávejte volně položenou v místnosti. Pakliže se ji chcete zbavit, nevyhazujte ji do odpadkového koše – mohla by se vrátit. Použijte například oheň a spalte ji. Tím se desky nadobro zbavíte.

Mohu-li být upřímný, jsem si jistý, že ouija není žádná hra, ale spoj s mrtvými a démony. Při neopatrném používání můžete na sebe vypustit něco, čeho můžete v budoucnu litovat. Můj názor na lidi, kteří si myslí, že jedná o nevinnou hru, která jim nemůže nijak ublížit, je zcela negativní. Opravdu chcete dopadnout jako traumatizovaní jedinci podobně jako nešťastníci v následujících přebězích?

Dítě, jež nikdy neopustilo dům

Suzy Somori bydlí ve velkém domě, který byl údajně postaven v roce 1902. Po neobvyklé události, která se v domě stala její neteři, byla nucena zapátrat do historie domu. Suzy nalezla starou fotografii z roku 1916.

V tomto roce žila v domě šestičlenná rodina. Všichni členové kromě jejich pětiletého nebo šestiletého syna Gilberta jsou vyobrazeni na fotografii. Není přesně známo, proč na ni není i on se zbytkem své rodiny, a naopak je zavřený ve svém pokoji. Suzy se domnívá, že mu rodina něco ošklivého udělala.

Právě v jeho bývalém pokoji je na zdi malba slunce jménem Gilbert, které se usmívá a má piercing. Suzy si všimla, že si její neteř povídá s touto malbou, ba co víc, že se snaží něco dostat zpod podlahy. Když jí Suzy jednoho dne konfrontovala a ptala se jí na otázky ohledně slunce Gilberta, odpověděla jí, že si myslí, že Gilbert je muž, který v domě před nimi žil. Gilbert má být rovněž hrubý a neteři nakázal, aby se nemodlila, což je samo o sobě dost zarážející.

Jednoho dne, když neteř odešla spát, Suzy a její bratr vstoupili do pokoje a snažili se zjistit, co se její neteř snažila získat zpod podlahy. To, co objevili je oba šokovalo. Vyloupli kus plaňky v podlaze a pod elektrickými rozvody objevili ouija tabulku, která měla na sobě stejnou malbu slunce jako je na zdi.

Zdroj: BizzareBub – Scary Comp V32

Nepovedená oslava nového roku

Kamilka a její přátele se rozhodli, že si ozvláštní konec roku 2022 tím, že zkusí vyvolat duchy prostřednictvím ouija tabulky. Navíc vyvolávání prováděli v domě, ve kterém kdysi žila kanibalistická rodina. Věřili, že se jim podaří přivolat duše kanibalistické rodiny a jejich obětí. Jejich pokus se jim zčásti povedl. Nikoliv zrovna tak, jak si představovali.

Kamilčino tělo posedl zlý démon a ona se začala chovat divoce a nevyzpytatelně. Zabarikádovala se v pokoji a vydávala nepříjemné zvuky. Na místo přijela policie po té, co sousedka ohlásila podivné zvuky z onoho domu.

Policejní oddíl Kamilku dostal z pokoje i domu a ona byla převezena do nemocnice. Testy prokázaly, že v jejím těle nebyly žádné toxiny, které by mohly způsobovat toto chování. Psychotesty také nic neprokázaly.

Zdroj: BizzareBub – Scary Comp V73

Znuděný poltergeist

YouTuber nahrával svým telefonem trailer k Simpsonovi ve filmu, když v tom za sebou pocítil něčí přítomnost. Kameru odvrátil od monitoru počítače a zaměřil ji na něco, co vypadalo jako aktivita poltergeista v pokoji.

Poltergeist se zřejmě nudil, nebo na sebe chtěl přitáhnout pozornost tím, že začal shazovat oblečení, prozkoumávat obsah odpadkového koše a hrát si s háčkem na boxovacím pytli.

Ze strachu a paniky youtuber vyrazil ze svého pokoje a nahrávání ukončil. Nutno dodat, že v jeho pokoji se nacházela volně opřená ouija tabulka. Není proto žádným překvapením, že se tento incident mohl stát.

Zdroj: BizzareBub – Scary Comp V53

Ať už jste si s tabulkou hráli nebo ne, osobně věřím, že duchové i jiné paranormální jevy se dějí na místech, kde se v minulosti něco ošklivého stalo. Nemuselo to být před pár měsíci, nebo několika lety. Něco odporného se mohlo stát daleko v minulosti – lze počítat desítky, možná stovky let. Chci věřit, že duch by na Zemi nebloudil bezdůvodně. Může i nadále pobývat v domě, ve kterém kdysi byl jeho život předčasně ukončen. Nebo kde měl před svým náhlým skonáním nevyřešené záležitosti.

Démoni naopak rádi působí chaos v lokacích, kde se mohly v minulosti konat satanistické rituály, nebo obřady s krvavými obětmi. Chci věřit, že zjevení a chaos, která za sebou zanechávají, mají nějaké logické vysvětlení. Jak jsem ale zmiňoval na začátku, některé věci zkrátka nelze vysvětlit, a tak se s tímto faktem budu muset smířit.

Přiznám se, že mám v této oblasti také pár zážitků. Navzdory tomu, jak byly traumatizující, zvlášť v době, kdy jsem malý kluk, i tak si na ně dodnes pamatuji. Mysl má obvykle tendenci vytěsňovat špatné vzpomínky. U mě je to naopak. Na traumatizující události si pamatuji nejlépe.

Mrazivá návštěva strýce

Vzpomínám si, že (asi) v roce 2009 – dva roky po té, co má teta umřela, jsme s rodiči a bratrem byli v domě, kde dříve bydlela. Bratr se díval na televizi, táta uklízel auto v garáži, matka vařila oběd a já uklízel dům. Byl jsem zrovna v pokoji, kde měla teta ve skříni uloženou urnu mého strýce, který, bohužel, umřel pár dní po té, co jsem se narodil. Před svým skonáním mě stačil ještě pochovat. Urna tam stále byla.

V pokoji, který matka přiřadila mně, jsem se necítil příliš dobře. Vyndaval jsem něco z jiné skříňky, když jsem v tom za sebou ucítil náhlý chlad a silný pocit, že mi za zády někdo stojí a sleduje mě. Prudce jsem se otočil, ale překvapivě nikdo za mnou nebyl.

I tak jsem se toho nepříjemného pocitu nemohl na několik dalších minut zbavit. Podotýkám, že v celém domě se tehdy topilo – ve všech pokojích bylo příjemně. Vzhledem k urně ve skříni jsem došel k závěru, že stín, který se potencionálně za mnou manifestoval, musel být můj strejda.

Noční návštěva

O rok později rodiče a bratr v domě spali. Já jsem byl tehdy u babičky, ale na vyprávění této příhody od mého bratra nikdy nezapomenu. Zvláště, když k tomu přidáme fakt, že se tento incident přihodil ve stejném pokoji jako má příhoda.

Bratr mi říkal, že spal na pohovce zády ke dveřím a ke skříni, ve které i nadále byla urna našeho strýce. I přestože se celou noc topilo, vzbudila ho prudká zima a zvuky, co mi nedokázal popsat. Cítil, že za ním někdo stojí a pozoruje ho. Bál se otočit a podívat se, a tak se snažil tento pocit ignorovat a opět usnout.

Prý to bylo obtížné. Nedivil jsem se mu. Dokážu si představit, že snažit se znova usnout s pocitem, že někdo stojí za zády, pozoruje ho a není si jistý, jaké má entita záměry může být vysoce obtížné. Podobně jako to bylo u mě, nebylo těžké si dát dohromady, že to mohl být opět náš strýc.

Kontrola kuchyně

Přesně nevím v jakém roce se tato událost odehrála. Vím však, že to bylo o něco později než předchozí dva případy. Tentokrát se jednalo o příběh matky. Tato událost se, jak jinak, stala ve stejném domě, ale až tehdy, kdy urna strýce byla uložena do hrobu na hřbitově vzdáleného přes deset kilometrů.

Matka vařila v kuchyni. Byla otočená ke kuchyňské lince a za zády měla velký kulatý jídelní stůl se čtyřmi židlemi. Teta měla kdysi své místo na šesti hodinách stolu. V momentě, kdy matka něco krájela, pocítila za zády něčí přítomnost. Nejednalo se o nikoho z nás – tedy mě, bratra nebo tátu. My tři jsme byli každý v jiné části domu.

Matka měla silný pocit, že u stolu na svém místě sedí teta a sleduje jí, jak vaří. Bohužel má matka není zrovna vynikající kuchařka. Teta naopak byla profík ve svém oboru. Ráda experimentovala a z její trouby vyšly věhlasná jídla a dortíky. Dodnes si pamatuji, jak její jídla byla vynikající. Matka se dodnes pokouší napodobit její legendární recept na toasty, které se nám všem vryly do paměti.

Překvapivě, když se matka otočila, nikdo u stolu nebyl. Ale kromě táty, u kterého se popravdě domnívám, že určitě něco zatajil, neboť v domě mnohokrát sám přespával, jsme všichni zažili stejný pocit. To už nemohla být náhoda. Dokonce i nás pes občas něco vycítil a bezdůvodně štěkal.

Bezpečák ze záhrobí

Následující příhoda se mi samotnému stála relativně nedávno. Přesněji řečeno v červnu 2023. Bylo krátce před půlnocí a já jsem nemohl spát. Cítil jsem potřebu se nadýchat čerstvého vzduchu, a tak jsem vstal z postele a šel na balkón. Teplota byla příjemná. Nebylo příliš horko, ani moc zima. Díval jsem se oblohu a náhle jsem si všiml podivného temného stínu, který byl u branky vedle hlavní brány pro vjezd aut do dvora.

První čeho jsem si všiml bylo, že tento stín má humanoidní postavu. Ihned jsem si vybavil všechna videa z kanálu BizzareBub, ve kterých byly postavy podobného charakteru. Popadl jsem telefon, který jsem měl naštěstí u sebe a stín vyfotil. Věděl jsem, že by mi nikdo nevěřil, že jsem viděl ducha.

Napadlo mě také, co když je to stín nějakého člověka poblíž? Rozhlédl jsem se, jak jsem mohl bez toho, abych se přehoupl přes zábradlí, ale nikdo nikde nebyl. Pytel nebo cokoliv jiného by těžko mělo takový tvar. A stromek by jen obtížně vyrostl tak rychle a ještě na tak nelogickém místě.

Zhrozil jsem se a jakmile jsem měl fotku uloženou, vrátil jsem se do svého bytu a zavřel dveře balkónu. Zhruba deset minut jsem seděl na pohovce a snažil se zpracovat, co jsem vlastně viděl.

Po deseti minutách jsem nalezl odvahu se tam podívat ještě jednou. Otevřel jsem se dveře a opatrně jsem se podíval, jestli tam tento stín i nadále je. Naštěstí zmizel, což potvrzuje fakt, že to nebyl neživý objekt. Dodnes si nejsem jistý co to bylo, ale pokaždé, když ponocuji a dívám se venku na hvězdy, nikdy neopomenu se podívat i na naší branku.

Duchové a další nadpřirozené jevy by se neměly podceňovat. Jsem toho názoru, že by se na téma nadpřirozena a mrtvých neměly dělat žádné vtipy nebo výzvy. Zahrnuje to i krátkozraké používání spirituální tabulky bez nastudování pravidel a jejich striktního dodržování. Vždycky mě dostanou lidé, kteří se snaží pro zábavu vyvolat ducha (a ještě ve svém vlastním domě) a pak se šíleně diví, že je něco navštíví. O mrtvých by se mělo hovořit uctivě a jen v dobrém.

Poznámka na závěr: vzhledem k faktu, že YouTube neustále mění pravidla týkající se obsahu vkládaného na server, jsem se rozhodl, že videa z kanálu BizzareBub stáhnu a vložím přímo na tento blog. YouTube maže nebo blokuje videa, která nesplňují family friedly pravidla. Protože videa nejsou vhodná pro mladší lidi, obávám se, že by mohla z kanálu tvůrce ze dne na den zmizet. Z tohoto důvodu jsou videa, popisující dané události, uložena přímo zde, neboť zde nehrozí jejich nečekané smazání. Jak lze vidět, zdroj videí lze navštívit kliknutím na odkaz pro videem.


Zdroje

2 komentáře u „Věřím V Nadpřirozeno“

  1. Také věřím v nadpřirozeno. Dokonce bych i řekla, že jsem kdysi hodně hltala články a videa o duchách, démonech, andělech, věštění a ezoterice. Ono se těžko sice pozná, které prameny jsou pravdivé a které nikoliv. Nicméně co se týče vyvolávání duchů, tak s tebou souhlasím. Nejlepší je vůbec je nevyvolávat. A když už, tak ne bez člověka, který má v tomto oboru hlubší zkušenosti. Do výroby kyselin se člověk také nepouští bez odborné průpravy.

    1. Děkuji za hezký komentář.
      Protože je dnešní technika tak pokročila, že dokáže vytvořit realisticky umělé obrazy, je těžké rozeznat, co je pravda a co je fikce. Trochu to připomíná starý dobrý seriál Věřte nevěřte, huh? 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *