I Bez Lásky Se Dá Žít

Ve volném čase rád píšu. Bohužel vzhledem k mému zaměstnání už nemám tolik času jako dříve. Moc bych si přál, abych měl opět čas a energii trávit celé večery a noci ťukáním do klávesnice a vymýšlení příběhů za pochodu. Zatímco se většinou soustředím na své myšlenky při absolutním tichu, ve chvílích, kdy potřebuji pro své texty jistý emocionální podkres, poslouchám při psaní takovou hudbu, kde se zásadně nezpívá. Většinou jde o vážnou hudbu, nebo soundtracky z filmů a seriálů.

Andy Hargrave: Relic of Novgorod – jeden z příkladů, co poslouchám při dlouhých bdělých nocích

V roce 2020 jsem se zúčastnil roční autorské výzvy, spočívající v tom, že každý měsíc bylo vyhlášeno téma a já jsem musel s několika dalšími účastníky napsat povídku nejen na stanovené téma, ale i žánr. Bohužel jsem výzvu nedokončil což mě doteď mrzí. Napsal jsem jen několik povídek, které nyní hnijí na mém kusu digitálního mráčku.

Je to obrovská škoda. Některá díla, co jsem vytvořil, mají potenciál. Potřebují jen menší vylepšení a opravy. Nejvíce jsem hrdý na svůj fantasy příběh, který jsem psal v době, kdy jsem si osobně procházel velkou krizí.

V textu jsou části, jež nejsou zrovna vhodné a někdo by si mohl myslet, že jsou poněkud kontroverzní. To je ale problém dnešní doby. Všichni jsou strašně zranitelní a každý se snadno urazí. Ve smyšleném textu nejde o to, že hrdina nebo záporná postava porušuje pravidla stanovená společností. Chovat se podle společenských norem je povinnost v reálném životě, nikoliv ve smyšlených příbězích! Naopak autoři ve svých literárních dílech popouštějí hranice své představivosti a vymýšlejí zcela něco nového. Znám několik autorů, kteří napsali nejednu knihu. Jsem si jistý, že by se mnou souhlasili.

Vzhledem k tomu, že Klub blogerů vyhlásil na měsíc březen 2024 téma „čtení/psaní“, domnívám se, že se jedná o skvělou příležitost, abych jedno své dílo z výzvy znova oprášil a sdílel do internetového rybníka.

Pokračování textu I Bez Lásky Se Dá Žít